Leden 2010

jak si mě našla???

31. ledna 2010 v 16:49 | ivana
jak si mě našla???piš do komentářů.

diplomek pro boo

31. ledna 2010 v 16:45 | ivana

bleskovka č.1

31. ledna 2010 v 10:07 | ivana
  1. líbí se ti můj blog?(popravdě,snesu to) BLESKOVKA O BLOGU
  2. co bys sem přidal(a)?
  3. máš SBénka?jestli jo tak kolik?
  4. líbí se ti můj dess?
  5. jméno?
  6. čas kdy si vyplnil bleskovku
beru prvních 5.
řekněte si co na diplomek.

POZOR jestli se do týdne nebude obsazených prvních 5 míst bude bleskovka uzavřená.

rekord v počtu pixelek

30. ledna 2010 v 13:58 | ivana
tak jsem se tu rozhodla udělat další rekord,tentokrát v počtu pixelek.na email vsechnoosvete@seznam.cz posílejte všechny pixelky který najdete!každý kdo pošle aspon jednu dostane diplomek.díky.


moc smutný příběh

23. ledna 2010 v 15:30 | ivana
přečtěte si a dejte na svůj blog , ať už se to nikdy nestane ......




Nepamatuji si toho moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratříčky a sestřičky. Pamatuji si, že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli.


Pamatuji si na den, kdy mě vzali od maminky. Byl jsem velice smutný a vystrašený. Moje mléčné zoubky sotva vyrostly a opravdu jsem měl být ještě u maminky, ale ona byla taková nemocná a lidé stále mluvili o tom, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, který já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Pouze nás dva. Choulili jsme se k sobě a byli jsme tak vystrašení. Stále nás nikdo nepřišel pohladit. Tolik nových věcí, zvuků a pachů. Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat. Některá piští, jiná mňoukají, další pípají. Moje sestřička a já jsme natlačení v malé kleci. Slyším i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mne koukají, líbí se mi ,,malí lidé´´- děti, vypadají tak mile a směšně, jakoby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé kleci; někdy protivní lidé bouchnou do naší klece a vylekají nás. Často nás vyndávají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy slyšíme: ,,Ach, jací jsou rozkošní, chtěl bych jedno domů, ale nikdy si nás nikdo nevezme.


Moje sestřička minulou noc zemřela, když byla v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemný kožíšek a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného tělíčka. Slyšel jsem je mluvit, že byla nemocná a že by mne měli prodat za sníženou cenu, abych co nejdříve opustil obchod. Myslím, že moje slabé zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestřičkou, neboť její tělíčko ráno vzali ven z klece a nevím jak s ním naložili.


Dnes přišla jedna rodina a koupila si mne! Och, šťastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mne drží tak něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkali, že jsem milé a krásné štěně! Dostal jsem jméno Anděl, neboli Andílek. Rád olizuji mé nové lidi. Rodina se o mne výborně stará, mají mne rádi a jsou něžní a milí. Jemně mne učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a moře lásky. Chci se jenom zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím.


Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mne jemně držela a povídala, že to bude v pořádku. Tak jsem se uklidnil. Veterinář musel říkat něco smutného mé milované rodině, protože vypadali strašně smutní. Zaslechl jsem něco jako ,,silná dysplazie kloubů´´ a něco o mém srdci. Zaslechl jsem veterináře zašeptat něco o rádoby chovatelích a že moji rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všechno znamená, ale bolí mne vidět moji rodinu takovou smutnou. Ale stále mne milují a já je mám také stále velice rád.


Už je mi 6 měsíců. Ve věku, kdy jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mne hrozně bolí jenom se pohnout. Bolest nikdy nepřestává. Bolí mne běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým bych měl být, ale je to těžké! Láme mi to srdce, když vidím děvčátko takové smutné a když slyším mamku a taťku říkat, že ,,asi už nastal ten čas´´. Několikrát jsem byl na tom místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy mluví o ,,dědičných problémech´´.


Já přeci chci jen cítit teplé sluneční paprsky, hrát si a tulit se k mojí rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď už mne bolí i se postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu už jen kňučet bolestí.


Vzali mne naposledy do auta. Všichni jsou takoví smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být hodný a mít všechny rád. Co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl usušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olíznul ruku, ale můžu jen zakňučet bolestí.


Stůl u veterináře je takový studený. Tak hodně se bojím. Všichni lidé mne objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně oblíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dneska tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mne drží jemně a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední tlapce. Bolest začíná ustupovat. Cítím, jak na mne jde klid. Teď můžu něžně olízat její ruku. Začínám vidět sny: vidím přicházet mojí maminku a mé bratříčky a sestřičky na vzdáleném zeleném místě. Říkají, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, který znám - slabým zavrtěním ocásku. Doufal jsem, že s nimi strávím hodně, hodně měsíců, ale nebylo mi to souzeno. ,,Víte´´, povídal veterinář, ,,štěňata v pet-shopech nepochází od etických chovatelů´´. Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než uvidím svou milovanou rodinu znovu.
zdroj:http://pucinek.mujblog.centrum.cz

!!!!S IKONKOU!!!!

17. ledna 2010 v 15:42 | ivana

návšzěvnost

16. ledna 2010 v 16:55 | ivana


ovce

16. ledna 2010 v 16:38 | ivana

zdroj:http://s-mixik.blog.cz/0911/necekej
Tato ovečka přináší štěstí!!!

Pro všechny blogaře!!!

Musíš si to dát do 10 minut na blog jinak budeš mít malou návštěvnost!!A tvůj blog bude mít smůlu!!!Neváhej a rychle si pospěš!!Ať to stihneš!!

fan club

16. ledna 2010 v 11:19 | ivana
klikni na ikonku

volné dessy

14. ledna 2010 v 15:13 | ivana
tak tady jsou nějaký volný dessy.jestli chceš napiš na vsechnoosvete@seznam.cz :)



diplomek:)

14. ledna 2010 v 14:31 | ivana
podívejte,jaký krasný diplomek sem od katky dosala dík moc:)

pejsek

13. ledna 2010 v 17:25 | ivana
Tento pejsek je osamocený a hledá domov.Musí projít všechny blody,aby věděl,kde má zůstat,tak si ho dej na blog a pomoc mu najít jeho navý domov


zdroj:http://ivcin-denicek-muj.blog.cz/

??? :) chchch

13. ledna 2010 v 16:53 | ivANA

Němý si chce koupit kartáček na zuby. Předvede činnost čištění zubů a tímto způsobem se mu podaří vyjádřit se prodavači a kartáček si koupí.

A jestliže si chce slepý koupit sluneční brýle, jak by se měl vyjádřit on? Zauvažuj nad tím chvíli a poté se podívej dolů na odpověď

.

.

.

.

.

.

Otevře pusu a řekne: ,,Rád bych si koupil sluneční brýle."


kdo přežil??? (:-))hihihi

13. ledna 2010 v 16:52 | iivana
Jednou se potkali perfektní muž a perfektní žena. Po perfektním chození měli perfektní svatbu. Jejich společný život byl, samozřejmě,perfektní. V jednom zasněženém, bouřkovém Štědrém dni perfektní pár jel ve svém perfektním autě,když uviděli na kraji cesty sedět nešťastného člověka. Jako perfektní pár zastavili, aby pomohli. Tam stál Santa Klaus s velkým baťohem hraček. Aby nezklamali žádné dítě na Štědrý večer, perfektní pár naložil Santa Klause a jeho hračky do svého auta a už byli všichni na cestě a
rozdávali hračky....
Bohužel, stalo se neštěstí a perfektní pár a Santa Klaus měli po cestě nehodu. Jenom jeden z nich nehodu přežil.
Otázka: Kdo přežil? Posuňte níž a dozvíte se odpověď...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Přežila perfektní žena. Ona je totiž jediná, kdo opravdu existoval. Každý přece ví, že žádný Santa Klaus není a není ani nic takového jako perfektní muž.
.
.
.
Ženy přestaňte číst, to je konec vtipu. Muži pokračujte. Takže když neexistuje žádný perfektní muž ani Santa Klaus, žena musela řídit auto. To vysvětluje, proč se stala dopravní nehoda. A kromě jiného, jestli jste žena a stále toto čtete, jen to potvrzuje jinou skutečnost: ženy nikdy neposlechnou !!!!



co se jinam nevešlo

13. ledna 2010 v 16:47 | ivana

zvířátka

13. ledna 2010 v 16:46 | ivana

pixelky happy tree friends

13. ledna 2010 v 16:43 | ivana

rekord v komentářích

10. ledna 2010 v 21:27 | ivana
tak,rozhodla sem se tu udělat rekord v komentářích,každý 20 komentář dostane diplomek tak pište:)

počasí

10. ledna 2010 v 16:44 | ivana

klikni notaaaaaaaaaaaaak

9. ledna 2010 v 14:32 | ivanka